Úvodem
Když slyšíte, že prodáváme něco někam pod cenou (nebo pod výrobními náklady) - a tedy se ztrátou - věříte tomu tvrzení aniž byste měli důkaz? A když se někdo sugestivně zeptá: "Souhlasíte s uzavřením místního Pomocného Gymnázia (jeslí, nemocnice, nádraží, policejní stanice, divadla...)?", bude s největší pravděpodobností odpověď "Nikdy!!!" Chybí ovšem následující otázka: "A kolik budete pravidelně na provoz takového zařízení ze svého (= z vašich daní) přispívat"? Že stát (obec…) musí..? A kolik vlastně?
Asi je třeba této klíčové problematice nejprve rozumět a pak soudit. Jak ale rozumět, když naše školy trvale preferují "jen" umět, ne "ovládat"? Pokusem o nápravu je tento interaktivní minikurs ekonomiky, jehož prvá kapitola má výše uvedený titul. Ekonomika (kvantitativní metody hospodaření) je však značně komplikovaná disciplina, takže i následující jednoduchý modelový příklad by si žádal rozsáhlé předběžné znalosti především z teorie nákladů a úloha by tak byla - jako řada jiných ekonomických úloh - příliš vědecká. A navíc: moderní mikroekonomika (podniků a domácností) jako součást teorie managementu pochází z USA, takže pro její skutečné pochopení je nutno znát pasivně alespoň trochu anglicky. České ekvivalenty jsou mnohdy nepřesné anebo je nelze vůbec vytvořit a jejich šiřitelé (učitelé a politici) jim sami často nerozumí (nemají čas studovat - musí přece řídit) - vyzkoušejte si je dotazem co jsou (např.): náklady, výdaje, produktivita práce, profitabilita výkonů... (viz Slovník pojmů) a pokuste se o český ekvivalent slova "business".
A teď si představte, že takto nepřipravení občané by měli možnost přímé demokracie (všelidové hlasování, referendum) - a to včetně odpíračů (sebevzdě lávání, zdravé životosprávy, výstavby čehokoliv atd.), příživníků a podvodníků všeho druhu - tedy těch, kteří nechtějí zodpovědnost, chtějí však všechny výhody (společnost zásluh se změnila na společnost nároků)...
Asi nikdo od dob V. Pareta (1848 -1923) nepublikoval seriozní výzkum, kolik takových mezi námi žije, nepochybně jich však přibývá. A přitom ekonomika firem i domácností přímo závisí na hospodářské politice státu prováděné pomocí zákonů (daňových, účetních, cenových atd.) => ekonomika je tedy praktickou stránkou politiky. A tu zatím uskutečňují námi volení zastupitelé => máme tedy čas se poučit. Ale pasivní užívání internetu nestačí! Musíte především chtít každý sám sebe zlepšovat a zvyšovat svá nehmotná aktiva, a to přijímáním nových informací. A že to bude čím dál složitější vyplývá ze základního zákona Vesmíru = zákona růstu. Roste totiž nejen lidstvo, firmy, města atd, ale i ENTROPIE = míra chaosu neboli převrácená hodnota míry informace.
Aktivum je každý potenciál, který může přispět k dosažení vašich cílů - v tomto případě jsou aktivem vaše znalosti. Informace pak je taková zpráva (data), která může sloužit k vašemu budoucímu rozhodování, takže její hodnota časem roste. Naproti tomu aktualita (zvláště bulvární) svou hodnotu časem rychle ztrácí: sdělení, že v Zapadákově vykolejila tramvaj má jiný průběh změny hodnoty pro potenciálního investora, než např. sdělení o výsledku parlamentních voleb, výše diskontní sazby ústřední banky, zadlužení a pod. Nápis na tramvaji "S Riserem do pekel" nepomůže cestujícímu, který neví kam ona tramvaj jede, pomůže však analytikovi zkoumajícímu reklamu v místě, jakož i majiteli tramvaje, který reklamní plochu pronajal.
Od tohoto okamžiku začněte tedy studovat svět kolem sebe soustavně a průběžně (knowledge management): pomněte, že drobné každodenní úsilí je účinnější než Norimberské trychtýře intenzivních školení a odmrštěte bezobsažný balast (informační šum) v podobě tištěné, rozhlasové, televizní i internetové, protože čas je náš největší nepřítel. A když budete studovat alespoň trochu i v cizím jazyce a v cizině se nebudete dívat jen na přírodu, památky a výlohy, bude to úplně super.
Anno Domini 1995